Český jazyk a literatura – Pracovní list 217:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

George Orwell: 1984 (1903 –1950): 1984 (napsáno 1948, vydáno 1949)

ŠVIH, ESPRIT, ORIGINALITA, PŘIDANÁ HODNOTA, NADHLED NAD TEXTEM, „NĚCO NAVÍC“ aneb Jak zacházet při hodnocení písemných prací s tímto prvkem?

Písemná práce „neměří“ talent nebo originalitu pisatele, nejedná se o literární soutěž ani o tvůrčí psaní. Písemná práce se zaměřuje na napsání určitých typů textů, jejichž postupy se lze v jisté základní podobě naučit. Švih, esprit, originalita, přidaná hodnota, nadhled nad textem, „něco navíc“ – to vše nelze popsat v rámci objektivního hodnocení textu…

Komplexní zkouška z českého jazyka a literatury společné části maturitní zkoušky: Informační podpora učitelů českého jazyka a literatury k nové maturitní zkoušce. Praha, Cermat, 2009, s. 13. 

Český jazyk a literatura – Pracovní list 219:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

     Jan Otčenášek (1924 – 1979): Romeo, Julie a tma (1958)

     Reinhard Heydrich (1904 – 1942) – německý politik, jeden z nejvýznamnějších představitelů nacistického režimu, jehož aktivním příslušníkem byl od r. 1932, jako mladý a mimořádně fyzicky i inteligenčně vybavený nacista vystřídal (zejména v letech 1939 – 1942) několik velmi vysokých postů zejména v SS (Schutzstaffel, soukromá ozbrojená armáda tehdy vládnoucí nacistické politické strany NSDAP) a RSHA (Reichssicherheitshauptamt), které přímo prováděly v části Evropy ovládané Německem řízenou likvidaci skupin obyvatelstva považovaných nacisty za nepřátelské nebo méněcenné, byl všeobecně považován za budoucího nástupce německého diktátora Adolfa Hitlera, v r. 1941 se stal zastupujícím říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava a rozbil zde dobře fungující síť protinacistických odbojových organizací (dal zatknout československého generála a předsedu autonomní protektorátní vlády Aloise Eliáše, později popraveného, aj.), v lednu 1942 řídil konferenci ve Wannsee (u Berlína), která zahájila systematickou likvidaci osob židovského původu (cílem bylo 11 milionů obětí umučených tvrdou prací v koncentračních táborech nebo tamtéž zavražděných), prosazoval, aby tyto a podobné likvidační postupy postihly přednostně protektorát (samotné Čechy chtěl odtud vystěhovat do nově dobytých území za Severním polárním kruhem), pro svou mimořádnou nebezpečnost a také proto, že byl viditelným symbolem hrůzné okupační správy nejen v Českých zemích, stal se cílem úspěšného atentátu, který na něj 27. 5. 1942 v Praze provedli českoslovenští vojáci (seskočivší parašutisté) britského letectva (velitel skupiny Adolf Opálka, samotný útok provedli Jozef Gabčík a Jan Kubiš), zemřel 4. 6. 1942 v nemocnici (v celém průběhu Druhé světové války byl vůbec nejvyšším představitelem fašisticko-militaristického uskupení Osy, který zahynul zbraněmi Spojenců).         

Český jazyk a literatura – Pracovní list 234:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

     Alexander Sergejevič Puškin (1799 – 1837): Piková dáma (1834)

Budou doplněna pravidla hry faraon.

Český jazyk a literatura – Pracovní list 241:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

     Arthur Rimbaud (1854 – 1891): Opilý koráb (1871)

     Rimbaudova slova jako kartáče čistila komín mého mozku, takže jsem záhy pod nánosem sazí myšlenek uzřel čiré obrazy věcí, z nichž je složeno skladiště mého vědomí. Již jsem nemyslil strom jakožto přírodopisný pojem, jako námět myšlenky. Byl to nyní strom, ze kterého strhávala služka prádlo před bouří, když projížděl po silnici motocykl stavitele z městečka. Dobral jsem se své duše, kterou mi uzamkli profesoři a básníci.

Vítězslav Nezval

Český jazyk a literatura – Pracovní list 246:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

     Antoine de Saint-Exupéry (1900 – 1914): Malý princ (1943)

     Antoine de Saint-Exupéry (1900 – 1914): Moje planeta

V Evropě je dvě stě milionů lidí, kteří neznají smysl své existence a chtěli by procitnout. Průmysl je vyrval z tradice selských rodů a zavřel je do obrovských ghett, podobných seřaďovacím nádražím přecpaným černými vlakovými soupravami. A tam v těch dělnických předměstích by chtěli být probuzeni.

     Jiným, chyceným ozubenými kolečky nejrůznějších zaměstnání, je odepřeno vzrušení průkopníků, radostné opojení, které dává víra nebo věda. Myslelo se, že k jejich povznesení stačí, aby se měli do čeho obléknout a co jíst, aby byly splněny jejich potřeby. A tak se z nich pomalu vychovali Courtelinovi maloměšťáci, omezení politikové, technici nepřístupní citovému životu. Dostává se jim sice dobrého vzdělání, ale o jejich zušlechtění se nikdo nestará. Nemá o kultuře valné mínění ten, kdo si myslí, že spočívá v pamatování formulek. Špatný žák odborné školy toho ví o přírodě a jejích zákonech víc než Descartes a Pascal. Je však schopen podobných duchovních výkonů?

Český jazyk a literatura – Pracovní list 247:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

Jerome David Salinger (1919 – 2010): Kdo chytá v žitě (1951)

Občanské sdružení Salinger

Nový web salinger.cz 21. března 2011 jsme spustili novou podobu webu salinger.cz

pracuje s dětmi a mládeží na Moravském předměstí (NZDM Modrý pomeranč)

pracuje s dětmi, mládeží i celými rodinami v sociálně vyloučených lokalitách (KC Amaro Phurd- Pražská, Okružní)

pracuje s žadateli o náhradní rodinnou péči a pěstounskými rodinami (Stopa čápa)

pracuje s rodinami v obtížných životních situacích (Triangl)

provozuje prorodinné centrum (Budulínek)

Český jazyk a literatura – Pracovní list 248:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

     William Saroyan (1908 – 1981): Tracyho tygr (1951)

William Saroyan: Léto na krásném bílém koni

     Jednoho dne, kdysi dávno v těch zašlých dobrých časech, kdy mi bylo devět a svět oplýval veškerou pomyslitelnou nádherou a život byl ještě slastný tajemný sen, dostavil se k našemu domu ve čtyři hodiny ráno můj bratranec Mourad (ten, co ho všichni mimo mne měli za blázna) a probudil mě ťukáním na okno mého pokojíku.

     „Arame,“ řekl.

     Vyskočil jsem z postele a vyhlédl z okna.

     Nechtěl jsem věřit svým zrakům.

     Ještě se docela nerozbřesklo, ale bylo léto a slunce užuž vykukovalo z obliny zeměkoule, a tak bylo dost světla, abych si uvědomil, že nesním.

     Bratranec Mourad seděl na krásném bílém koni.

     Vystřčil jsem hlavu z okna a mnul si oči.

     „Fakt,“ řekl arménsky. „Je to kůň. Nezdá se ti to. Hoď sebou, jestli se chceš projet.“

     Věděl jsem, že bratranec Mourad se umí radovat ze života víc než ostatní, co přišli na svět omylem, ale tohle bylo víc, než jsem si i já troufal uvěřit.

     Předně, mé nejranější vzpomínky byly vzpomínky na koně, a první, po čem jsem kdy zatoužil, bylo svézt se na koni.

     To byla jedna stránka věci: ta báječná.

     Ta druhá už byla horší: byli jsme chudí.

     A právě to mi bránilo, abych uvěřil svým zrakům.  

Český jazyk a literatura – Pracovní list 252:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

Jaroslav Seifert (1901 – 1986): Večerní píseň (sbírka Maminka; 1954)

Když bylo dobře mamince,
bylo i pěkně v našem bytě.
Hmoždíř, který stal na skříňce,
zatřpytil se okamžitě,
skla oken, po nichž před chvilkou
plakalo ještě bílé jiní,
svítila opět po kuchyni,
kde vonělo to vanilkou.

Když zpívala, hned vesele
spustili ptáci před okny nám.
Měla-li mráček na čele,
odletěli hned ptáci jinam.
Zmlkli jsme rázem, ztichl smích.
I černé kotě, které tlapkou
pohrávalo si se skořápkou,
dívalo se jí po očích.

Když padala již únavou
a večer spát nás odnášela,
tou rukou drsnou od popela
stlala nám měkce pod hlavou.
V hořáku ještě přede plyn
a nad pelestí přechází nám,
podobaje se pavučinám,
velikánský stín maminčin.

Dnes už tak šťastně neusínám.

     Nedám si nikým vyrvat mýtus ženy, kterým muži již odedávna si věnčí ženinu krásu. Ani stáří, ani nemoc, ani bolest, ba ani zklamání, které bývá nejhorší, nepřipraví mé staré oči o tento krásný pohled na ženu. Jsem zatvrzelý feminista. A ženy bráním, i když to nemají už dnes zapotřebí. Brání se dobře samy.

Jaroslav Seifert

Český jazyk a literatura – Pracovní list 257:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

William Shakespeare (1564 – 1616): Hamlet, dánský princ

(napsáno někdy v období od konce r. 1599 do začátku r. 1601)

     3. dějství, 2. výstup

Vystoupí Hamlet a dva nebo tři herci.

     HAMLET: Prosím vás, říkejte tu řeč, jak jsem vám ji přednesl. Zlehounka a svižně ať vám plyne z úst. Jen žádná velkohubá pompa, prosím vás. Herci si v ní občas libují. To by ty verše moh rovnou vykřikovat obecní vyvolavač. A menší gesta, neštípejte dříví. Ve všem buďte umírnění. Vyjádřit vášeň strhující jako příval, vichr nebo smršť, to vyžaduje kázeň, která dá slovům ústrojnost. Mou duši uráží, když nějaký nařvaný hulvát v paruce huláká, až z něho cucky lítají, a řve, až to rve uši divákům v přízemí, kteří ocení tak ještě pitomou němohru anebo pořádný randál. Bičem bych dal zpráskat chlapa, který na jevišti řádí víc než lítá saň a pouští děs, že Herodes je proti němu hadr. Tomu se hleďte vyhnout.

     PRVNÍ HEREC: Spolehněte se, Výsosti.

     HAMLET: Ale přehnaně krotcí taky nebuďte. Řiďte se ve všem uměřeností. Svá gesta přizpůsobte slovům a slova zase gestům a úzkostlivě ve všem dbejte přirozenosti. Neboť vše, co takhle vybočuje z míry, odporuje smyslu herectví, jehož cílem odjakživa bylo, a dodnes je, nastavovat zrcadlo životu – ukázat dobru jeho dobro, hříchu jeho hřích a každé době její pravou tvář. Přemíra výrazu i jeho nedostatek pobaví neznalé, soudné diváky však pohorší – a právě jim musíte naslouchat vždy bedlivěji než všem ostatním. Co herců viděl jsem už hrát a ostatní je slyšel vychvalovat do nebe, a přitom – snad nebude to znít jako rouhání – slovo neřekli jak křesťan, krok neudělali jak křesťan, pohan nebo jiný lidský tvor. Předváděli se a řvali tak, že jsem nabyl dojmu, že lidé nejsou dílem přírody, ale nějakého břídila – tak zpackané a ohavné bylo lidstvo v jejich podání.

     PRVNÍ HEREC: S tím už jsme se, doufám, u nás celkem vyrovnali, Výsosti.

     HAMLET: Tak se s tím vyrovnejte úplně. A dbejte, ať vaši herci říkají jen to, co mají v textu. Je dost takových, co se sami smějí, jenom aby tím rozesmáli pár hloupých diváků, kteří by radši měli dávat pozor, o čem hra doopravdy je. To je trestuhodné, a kdo to dělá, předvádí jen svou ubohou a trapnou ctižádost. Jděte a připravte se. (…)

     Denis Diderot (1713 – 1784): Herecký paradox

PRVÝ ROZMLOUVAJÍCÍ

     DRUHÝ ROZMLOUVAJÍCÍ

     PRVÝ: Nemluvme o tom už.

     DRUHÝ: Proč?

     PRVÝ: Je to dílo vašeho přítele.

     DRUHÝ: Záleží na tom?

     PRVÝ: Dosti. Proč vám dávati na vybranou, abyste buď pohrdal jak jeho nadáním, tak mým úsudkem, nebo abyste slevoval z dobrého mínění o něm či o mně?

     (…)

     DRUHÝ: (…) Víte, koho mi v tomto okamžiku připomínáte? Jednoho mého známého, autora, jenž úpěnlivě, na kolenou prosil ženu, kterou miloval, aby nechodila na premiéru jednoho z jeho kusů.

     PRVÝ: Váš autor byl skromný a rozumný. (…)

     Uvažujte okamžik o tom, čemu se na divadle říká  b ý t i  p r a v d i v ý.  Znamená to ukazovati tam věci, jaké jsou v přírodě? Vůbec ne. Pravdivé v tomto smyslu by bylo jen sprosté. Co je to tedy pravdivost na scéně? Je to shodnost jednání, hovoru, tváře, hlasu, pohybu, gesta s ideálním vzorem, jejž si představuje básník a jejž herec často přehání. Hle, jak podivuhodné! Tento vzor neovlivňuje jen tón, on utváří i chůzi, i chování. Proto herec na ulici a herec na jevišti jsou dvě osobnosti tak různé, že je lez jen stěží poznati. (…)      

Ne snad, že by čistá příroda neměla svých vznešených okamžiků, ale myslím, že může-li někdo bezpečně zachytiti její vznešenost, je to ten člověk, který je prozkoumá s horlivostí nebo s genialitou a podá je chladnokrevně. (…)

     Ten, koho příroda předurčila za herce, nevynikne ve svém umění, dokud si neosvojí dlouhou zkušenost, dokud neodpadne vzkypění jeho vášní, dokud nemá chladnou hlavu a dokud se jeho duch neovládá. Víno nejlepší jakosti je trpké a nakyslé, dokud kvasí, teprve dlouhým ležením v sudu nabude síly. (…)

Divadlo kamenné:	Divadlo autorské:
Reprezentativní prostředí	Skromnější prostředí
Náročné technické zázemí	Jednodušší technické zázemí
Soubor pro nejširší repertoár	Repertoár přizpůsobován souboru
Inscenace her různých autorů	Autoři zároveň předními divadelníky v souboru
Herci obsazováni variabilně	Herci ručí svým osobním životem za věrohodnost své role
Diváci sledují hru jako oživený obraz	Maximální možný kontakt mezi jevištěm a hledištěm
Hry náležejí do vymezených žánrů	Ve hrách se mísí různé žánry

Český jazyk a literatura – Pracovní list 259:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

  William Shakespeare (1564 – 1616): Kupec benátský

(napsáno někdy v období od července 1596 do července 1598)

     I. dějství, 3. výstup

     Vystoupí Bassanio a Shylock.

     SHYLOCK: Tři tisíce dukátů. Aha.

     BASSANIO: Ano, pane. Na tři měsíce.

     SHYLOCK: Na tři měsíce. Aha.

     BASSANIO: Ručitelem bude Antonio, jak jsem vám řek. Už se k tomu uvázal.

     SHYLOCK: Antonio se uvázal. Aha.

     BASSANIO: Pomůžete mi? Vyhovíte mi? Dočkám se odpovědi?

     SHYLOCK: Tři tisíce dukátů na tři měsíce a ručitelem je Antonio.

     BASSANIO: Vaše odpověď?

     SHYLOCK: Antonio je dobrý.

     BASSANIO: Vy jste snad o něm někdy slyšel něco špatného?

     SHYLOCK: Oho, to ne, to ne. Když říkám, že je dobrý, myslím tím, že je solventní. Jeho majetek je ovšem nejistý. Jednu loď má na cestě do Tripolisu, druhou do Západní Indie. Na Rialtu jsem slyšel, že třetí směřuje k Mexiku, čtvrtá do Anglie a další zboží se mu toulá po všech koutech světa. Ale lodě jsou jenom z prken a námořníci jsou jen lidi. A potom jsou tu krysy. Vodní krysy, chci říct piráti, suchozemské krysy, chci říct zloději. Pak moře, vichry, útesy. Nicméně solventní by byl. Tři tisíce dukátů. – Myslím, že mohu přijmout jeho úpis.

     BASSANIO: Buďte si jist, že můžete!

     SHYLOCK: Buďte si jist, že se pojistím, abych si mohl být jist. Rozvážím to. Mohl bych mluvit s Antoniem?

     BASSANIO: Ráčil byste s námi poobědvat?

     SHYLOCK: Aha, vepřovinu čichat, pojídat příbytek, do něhož váš prorok Ježíš Nazaretský zaklel ďábla! Budu od vás nakupovat, prodávat vám budu, mluvit s vámi budu, chodit s vámi budu, a tak dále, ale jíst, pít a modlit se s vámi nebudu. (…)

ANTONIO: Shylocku, přijmete můj úpis, ano?

     SHYLOCK: Já nevím, kolikrát už jste mi spílal –

a na Rialtu, pane Antonio,

peníze vyčet mi a taky lichvu.

Já odbýval to pokrčením ramen –

příkoří Židé nosí jako odznak.

„Bezvěrec, hrdlořez a pes!“ jste křičel,

když jste mi, pane, plival na kaftan,

že rozmnožuji to, co patří mně!

Leč v tísni jsem vám, zdá se, zase dobrý!

A tak si přijdete a řeknete:

„Shylocku, honem, chceme peníze!“

Vy, pane, vy jste poplival mi vous

a vykopal mne ze dveří jak psa!

Teď po mně, pane, chcete peníze?

Co mám vám na to říct? Co třeba tohle:

„Což pes má peníze? Tři tisíce

 je na psa trochu moc.“

Martin Hilský (* 1943): Shakespearův Kupec benátský (úvodní studie k překladu)

     Shakespearovská zrcadla:

     Shylock a lichva slov

Jistě není náhodné, že první Shylockova slova v Kupci benátském jsou o penězích: (…)

     Jsme v Benátkách a Bassanio mluví s Židem Shylockem, a proto nepřekvapí, že vstupní rituál třetí scény založený na trojím opakování slova „tři“ má finanční ráz a týká se dlužního úpisu. (…)

     Druhým charakteristickým rysem Shylockovy řeči je opakování slůvka „aha“ (anglicky „well“). Je to slovo zdánlivě zcela bezvýznamné a lze je pokládat za řečovou manýru, za jazykovou obdobu přehnané gestikulace, která byla od středověku součástí divadelního stereotypu Žida. Stejně jako slovo „tři“ i výraz „aha“ se v krátkém rozhovoru opakuje třikrát, podstatné však je, že třebaže samo o sobě nemá vlastní význam, z kontextu dostává pokaždé jinou významovou hodnotu. Lze je přirovnat k bianko směnce, do které teprve kontext vpisuje různé hodnoty.

     Shylockovo první „aha“ není výrazem překvapení ani podivu, nevyjadřuje ani dovtípení, spíše je nezřetelně artikulovaným signálem, že Shylock pochopil, co mu Bassanio říká. Tento význam se opakováním stupňuje a konečně třetí Shylockovo „aha“ je ironické, dokonce hrozivé.

     Tento význam si vypůjčuje z kontextu určeného slovem „uvázal“. Poprvé je vysloví Bassanio a myslí jím, že Antonio slíbil, že se za Bassania zaručí. Když je opakuje Shylock, dává mu osudový význam: Antonio již v této chvíli sám sebe spoutal, vydal se Shylockovi na milost a nemilost.

     Pět kratičkých řádků má větší výpovědní hodnotu, než se na první pohled zdá, a vstupní dialog předjímá nejen Shylockovu charakteristickou řeč, ale také cosi velmi podstatného o Shylockovi jako divadelní postavě: Shylock vystupuje pouze v pěti scénách (I. 3., II. 5., III. 1., III. 3. a IV. 1.), je mu věnována relativně velmi malá část textu hry, a přesto se stává její dominantní postavou. Z mála Shylockových slov a ze Shylockovy relativně krátké přítomnosti na jevišti vzniká velký efekt.

Český jazyk a literatura – Pracovní list 260:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

     William Shakespeare (1564 – 1616): Romeo a Julie (1595)

[2,5] Zahrada Kapuletových

     Vstoupí Julie

     JULIE:

V devět jsem chůvě řekla, aby šla;

slíbila, že se v půlhodince vrátí.

Snad neví, kde ho najít. Dobře ví,

jenže se loudá. Myšlenky se měly

stát posly lásky! Letí rychleji

než paprsky, jež metou stíny z hor.

Proč by se jinak v našich představách

láska vždy nesla na lehounkých křídlech?

Slunce už nemá, kam by došlo výš,

minuly od deváté k poledni

tři dlouhé hodiny, a chůva nikde!

Umět se dojmout a mít mladou krev,

létala by jak míč: má slova by

ji hodila až k mému miláčkovi

a jeho slova zpátky ke mně.

Stáří však často belhá víc, než musí,

vleče se, hrbí, naříká, co zkusí.

     Vstoupí Chůva s Petrem

Bože, je tady! Chůvo, drahoušku,

mluv, našla jsi ho? Sluhu pošli pryč.

     CHŮVA:

 Jdi, Petře. Čekej u vrat.   

     Petr se vzdálí

     JULIE:

Zlatíčko, chůvo – bože, proč jsi smutná?

I špatnou zprávu pověz rychle, spusť!

A je-li dobrá, jak má dobře zaznít,

když mi ji řekneš s rozmrzelou tváří?

     CHŮVA:

Chvilku mě nech, jsem jako zmlácená.

Ou, moje kosti! To zas jednou bylo.

     JULIE:

Půjč si mé kosti, ale chci tvou zprávu.

Prosím tě, chůvo, zlatíčko, už mluv.

     CHŮVA:

To je mi spěchu. Jsi jak na trní.

Měj přece ohled, sotva chytám dech.

     JULIE:

Dech sotva chytáš? Ale máš ho dost,

abys mi řekla: sotva chytám dech!

Zamlouváš déle, než by trvalo

vyslovit zprávu, kterou zamlouváš.

Je dobrá, nebo špatná? Jenom to

mi rychle řekni, na ostatní počkám.

Tak odpověz! Je dobrá, nebo špatná?

     CHŮVA: Takováhle volba, kdo by to do tebe byl řek. Ty si ale umíš vybrat muže, to ti povím. Tak Romeo to je? No ne. Tvářičku má sice, jak se patří, takovou jinde nenajdeš, ale ty nohy! Všechny mužské nohy překonají. A ty jeho ruce, krok a celá figura – ani se mluvit o tom nedá. Není to s čím srovnat. zdvořilostí se zrovna nezadýchá, ale jinak, povídám ti, hotové jehňátko. Nu, dělej, jak umíš; ale nechme toho. Už se tu obědvalo?

     JULIE:

Ne, ne. To všechno vím už dávno sama.

Jen řekni, co mi vzkázal o svatbě.

     CHŮVA:

Mám já to hlavu, zmučí mě, můj bože!

Co nevidět mi praskne, jak mě bolí.

A záda. Tady, tady. Ach, můj hřbet!

Takhle mě honit, ty bys zasloužila.

Budu mít smrt z těch věčných pochůzek.

     JULIE:

Je mi tě líto, vážně, ale řekni,

drahoušku, chůvo, řekni, co mi vzkázal!

     CHŮVA: Ten tvůj ti vzkazuje jako čestný muž – a on je zdvořilost sama, vlídný, hezký i na mou duši poctivý – kde je tvá matka?

     JULIE:

Kde je má matka? Doma, kde by byla?

Dáváš ty ale divné odpovědi!

„Vzkazuje jako čestný muž – kde je

tvá matka!“

     CHŮVA:

Svatá panno! Však se dočkáš.

To je mi spěchu. Jako když tu hoří.

A takhle se má ulevit mým kostem?

Příště si běhej na pochůzky sama.

     JULIE: 

S tebou je kříž! Co vzkázal Romeo?

     CHŮVA:

Máš dovolení jít dnes ke zpovědi?

     JULIE:

To mám.

     CHŮVA:

Tak honem spěchej k otci Lorenzovi.

Manžel tam čeká – máš být jeho ženou.

To ti hned zahořely tvářičky!

A ještě zrudnou, až se dovíš víc. (…)

     Základ novodobému euroamerickému dramatu dalo kompoziční schéma antického dramatu:

     a) expozice;

     b) kolize;

     c) krize;

     d) peripetie;

     e) katastrofa.

     Toto schéma si vyžádalo, aby se drama rozčlenilo na akty (jednání, dějství). Jednání je relativně ucelená část divadelní hry, Má svoji vlastní kompozici (oblouk od expozice přes vyvrcholení až k rozuzlení – vše samozřejmě jen dílčí povahy ve vztahu ke kompozici celé hry). Počet aktů se pohybuje od tří do pěti, existují však i jednoaktové hry (aktovky). Akt se může členit na výstupy (nazývané též scény), které jsou ohraničeny příchodem nebo odchodem některé z hlavních postav.  

     Evropské drama bylo původně založeno na jednotě děje, místa a času, kdy iluze bezprostředního, reálného příběhu byla nejvěrohodnější: děj se odehrával v jediném prostředí a v témže čase, který zaujímalo jeho předvedení. Požadavek bohatšího děje a nových námětů však vedl (zejména od 16. – 17. století) k překonání této zásady.  

Český jazyk a literatura – Pracovní list 261:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

   George Bernard Shaw (1856 – 1950): Pygmalion (1912)

Anatomické podmínky řeči

V čem se řeč lidí odlišuje od dorozumívacích schopností ostatních živočichů? Lidská řeč je založena na produkci navzájem jasně rozlišených, artikulovaných (článkovaných) zvuků. Složité kombinace artikulovaných zvuků (hlásek) pak umožňují vyjadřovat i velmi náročné informace.

Lidská řeč spočívá na přirozených podmínkách povahy anatomické (týkající se tělesné stavby) i psychické (duševní).

     Člověk nemá žádné speciální tělesné orgány řeči. O dlouhém vývoji lidských řečových schopností svědčí skutečnost, že řečovými orgány se staly orgány sloužící původně a i posléze především k dýchání a k příjmu potravy.

Artikulační orgány (mluvidla):

1. Dýchací ústrojí: plíce, dolní a horní cesty dýchací (průdušky, průdušnice; hrtan, hltan, nos);

2. Hlasové (fonační) ústrojí:

a) Hrtan, hlasivky.

3. Modifikující (upravující) ústrojí (artikulační ústrojí v užším smyslu, uloženo nad hrtanem):

a) Dutina hrdelní: svaly hrdla, kořen jazyka; b) Dutina ústní: jazyk (nejdůležitější artikulační orgán), dolní čelist, měkké a zadní patro, rty, zuby, dásně); c) Dutina nosní: nad měkkým patrem.

Český jazyk a literatura – Pracovní list 264:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

Henryk Sienkiewicz (1846 – 1916): Quo vadis (1896)

Gaius Suetonius Tranquillus (asi 75 – 130/140): Životopisy dvanácti císařů: Nero

Leckdy hodoval i na volném prostranství, kde dal k tomu ohradit buďto místo u dějiště umělých lodních bitev, nebo pole Martovo, nebo „největší cirkus“; při těchto hodovánkách si dával posluhovat nevěstkami z celého města a syrskými bajadérami. Kdykoli se plavil po Tiberu do Ostie nebo objížděl kolem zálivu Bajského, byly po břehu říčním i mořském připravovány rozmístěné krčmy, vybavené k zhýralosti; v nich připadala svůdnická úloha vdaným paním, které napodobily šenkýřky a odevšad ho lákaly, aby přistál. Pořádat večeře ukládal i svým přátelům; z nich stála jednoho hostina s turbany čtyři sta tisíc sesterciů, druhého růžový večírek ještě víc.

Český jazyk a literatura – Pracovní list 265:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

Jan Skácel (1922 – 1989): Podzim s mrtvým jestřábem (Odlévání do ztraceného vosku, 1984)

Krajina v mlhách Podzim hodil

kamenem zlatým ze všech sil

a u trati se v telegrafních drátech

s výkřikem jestřáb oběsil

Na nebi slunce jako jáma

do dálky běží telegrafní drát

a jako prázdná rukavice z peří

mrtvola ptáka visí za pařát

Jan Skácel: Malá recenze na vlastní smrt

     Až budu muset jednou umřít, pojedu si pro smrt lokálkou, co jezdí z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Bude to na začátku srpna, svatá Anna chladno z rána a stmívá se v osm.

     To znamená, že mohu vyjet hned po obědě a dorazím ještě pořád za světla. Jestli se od té doby, kdy jsem tudy cestoval naposledy, nezměnil jízdní řád.

     Kdyby ano, byla by to škoda a já bych nejel.

     Z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice je to po úzkokolejné trati rovných třiatřicet kilometrů. Vlak tu vzdálenost urazí přibližně za dvě a půl hodiny. Automobilista, který si přehnaně váží vlastního života, stihne to po silnici za pětadvacet minut.

     Do vlaku na Novou Bystřici se v Jindřichově Hradci nenastupuje na nádraží, ale za nádražím.  Stojí tam na koleji, o které nikdo neví, jestli tu končí, nebo začíná. Jako by se v Hradci za ten vlak styděli. Ostatně, není to vlak, spíš vláček, nejrozkošnější, jaký zbyl.

     Bylo by jistě pohodlné koupit si na takovou cestu jedničku, ale do soupravy jsou zapojeny jenom vozy druhé třídy. Nevadí. Třeba na dřevěné lavici, jen když dojedu.

     Trať vede krajinou mezi rybníky a rákosem ostrým jako touha, okolo vesnic s chalupami zazděnými do sebe a s takovými stodolami, že by se do nich vešlo na sta vašich bohatých životů. Ticho je tam sladké a husté. Nad ním poletují jiřičky a někdy uzříte z vlaku čápa. Zastávky mají jména jako kamínky. Jindřiš, Blažejov, Malý Ratmírov, Střížovice, Kunžak, Kaproun, Senotín, Hůrky. Předposlední je Albeř. Pak přijde Nová Bystřice. 

     Vlak nespěchá, a to mi bude vyhovovat. Na každé stanici se důkladně čeká, železničáři odpojují nebo připojují nákladní vagony, posunují, a když toho není třeba, čeká se i tak. Letní odpoledne je zlaté jako ornát. Minuty tenounké jak stránky Písma svatého. Příběhy laskavé. Písně beze slov. A dědoušci na nádražích okrajují lesklými pořízy z kulatiny kůru. V Kunžaku na chvíli vysednu a půjdu se naposledy vykoupat do rybníka. Docela dobře to stihnu, ještě mi uschnou plavky.

     Chvílemi, když mne dlouhé sezení omrzí, poběžím pěšky podle vlaku a natrhám si na hrob kytici smolniček. Až mne rozbolí nohy, tak zase za jízdy naskočím.

     Do Nové Bystřice přijedeme k večeru. Slepice už budou spát a na nádraží bude na mne čekat smrt. Podám jí ruku a řeknu: „Dělej rychle, pokud je ještě na to vidět. Jsem z té cesty celý rozlámaný.“

     Jestli někdy budu muset umřít, pokusím se, abych nemusil svůj život za něco nasazovat, a pojedu si pro smrt vlakem z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice.

     Jenom aby do té doby nezměnili jízdní řád.

Český jazyk a literatura – Pracovní list 268:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

Antonín Sova (1864 – 1928): Rybníky

Ty české rybníky jsou stříbro slité,

žíhané temnem stínů pod oblaky,

vloženi v luhy do zeleni syté

jsou jako krajů mírné, tiché zraky.

Tu sluka steskne v rákosí blíž kraje,

a kachna vodní s peřím zelenavým,

jak duhovými barvami kdy hraje,

se nese v dálce prachem slunce žhavým;

chlad s vůní puškvorců na luka stoupá,

a s vůní otavy po kraji dýchá,

vzduch mírně chlazen vlnami se houpá,

a něco jako věčný stesk v tom vzdychá.

Třeboňské rybníkářské dědictví

     V roce 2003 byly oficiálně významné kulturní a technické památky Třeboňska nominovány k zápisu na seznam světových památek UNESCO pod názvem Třeboňské rybníkářské dědictví.

     Historické centrum města, rybníky Rožmberk a Svět, Zlatá stoka, Nová řeka a část Staré řeky se mohou dostat mezi kulturní skvosty, které musí být uchovány pro budoucí generace.

     Celé rozsáhlé území v okolí Třeboně je spojeno s dlouhodobou tradicí stavby rybníků. Tyto umělé vodní nádrže nejsou určené jen pro chov sladkovodních ryb, ale mají i řadu dalších funkcí. Zvláště v okolí Třeboně došlo stavbou rybníků k ekonomickému využití jinak nehostinné zamokřené krajiny. V moderní historii mají rybníky svoji nezastupitelnou funkci rovněž při povodních.

     Třeboňské rybníkářské dědictví je příkladem děl zhodnocujících původně nehostinnou a neobyvatelnou krajinu prostřednictvím jejího odvodňování. Stavby jsou inspirovány budováním rybníků ve středověké Francii, jen francouzské obklady hrází kamenem byly v českém prostředí nahrazeny haťovými a vorovými konstrukcemi ze zdejšího materiálu. Mimořádný je přitom užitný výsledek této činnosti – umělá soustava velkých nádrží pro chov ryb, doplněná obtokovou stokou. Jde o ojediněle dochované dílo v měřítku celého evropského kontinentu. Samotná Třeboň je pak perlou mezi historickými městy ve střední Evropě. Na Seznamu světového dědictví dosud není žádné město, které by bylo spjaté s rybníkářstvím. Z tohoto hlediska představuje historické jádro Třeboně zcela unikátní typ města.

Nominované památky historie rybníkářství:

• Zlatá stoka
• Nová řeka
• Rybník Rožmberk
• Rybník Svět
• Historické jádro Třeboně

Český jazyk a literatura – Pracovní list 273:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

     Bram Stoker (1847 – 1912): Dracula (1897)

DRACULŮV ŠVAGR

Autor: Miloslav Švandrlík

Tento titul je pravděpodobně rozebrán u nakladatele, přesto se ho pro Vás pokusíme obstarat. Dodání ale nemůžeme garantovat.

Jazyk: Čeština  

Nakladatelství: XYZ

Vazba: Pevná s přebalem lesklá

Stran: 288

ISBN: 80-87021-60-6

Rozměry (mm) (výška x šířka x tloušťka): 185 x 148 x 21

Hmotnost (g): 392

Kniha hororových povídek jejichž autorem je sám mistr hororu a humoru v jedné osobě Miloslav Švandrlík,. Nechte se bavit absurdně vypointovanými situacemi, kterým nechybí nadsázka i napětí. Hororové povídky plné černého humoru a magické hrůzy. Povídky zavádějí čtenáře na opuštěné hrady a strašidelné samoty mezi upíry, strašidla a nejrůznější nadpřirozené bytosti. Čtenáři se dostává neopakovatelné kombinace strachu a vtipu, vynalézavost při použití nepřeberné řady strašidelných rekvizit je pro autora příležitostí k rozehrání osvědčené škály humoru. Knížku provázejí obrázky Švandrlíkova dvorního ilustrátora Jiřího Wintra-Neprakty.

Český jazyk a literatura – Pracovní list 284:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

Fráňa Šrámek (1877 – 1952): Stříbrný vítr (1910 – přepracováno 1921)

     Na jedné z lavic v primě p-kého gymnasia objevila se podivná řezba. Trochu oslí, trochu lidská hlava s vyplazeným jazykem; jakýsi široký, neobyčejně hloupý úsměv vyplavil oči až na lícní kosti. Řezba byla maličká a nebudila pozornosti. Nebylo ovšem tak lehko uhodnouti, jaká asi myšlénka vedla ruku s nožíkem.

     Křída ťukala o tabuli, něčí hlas plazivě šelestil, jak had pohybující se suchou travou, a nožík počal pracovati. Třeba dávati pozor, aby ani slovíčka neušlo, pan profesor povídá jen samé velmi důležité věci, bude zle, velmi zle, jediné-li slovíčko přeslechneš – ale poruč hlavě! Bolet najednou začne, spát se jí chce, nanic je jí náhle ze všech těch důležitých věcí a – konec! To už tedy raději kudlou na něčem pižlat. A z profesora se to šedivě souká, konce tomu není. Kdo tomu nerozuměl, ptá se potom profesor.

     Nikdo se nehlásí. Nikdo? Tedy všichni rozuměli? Dobrá; však se o tom zítra přesvědčí. Jeník trochu zbledl. Vstal a hlásí se. Co si přeje? Čemu nerozuměl? Zaváhal. Vlastně ničemu z toho nerozuměl, řekl konečně. Profesor zrudl. Dobře, dobře… pak tu ale nemá sedět, pak měl zůstati doma a pásti krávy. Nedával prostě pozor, tak je to, neboť to, co vykládal, je jasné jako den. A nemá věru času nazbyt, aby se kvůli jednomu hlupáku zdržoval. Sednout! Tak, tu to máš, milý Jeníku Ratkine, schovej si to pěkně na památku! Jeník usedl a vytáhl z kapsy nožík. Ruce se třesou, ruce by chtěly provésti s nožíkem něco veselého. Bodnouti například; tak se aspoň zdá. Ale ruce se za okamžik utišují a nožík počíná cosi rýti do lavice. Jeník se přitom usmívá zvláštním zlým i smutným úsměvem…

     Zákon ze dne 24. září 2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)

     Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

     ČÁST PRVNÍ:

     OBECNÁ USTANOVENÍ

     (…)

     § 2 

     Zásady a cíle vzdělávání

     (1) Vzdělávání je založeno na zásadách

     a) rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana,

     b) zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce,

     c) vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání,

     d) bezplatného základního a středního vzdělávání státních občanů České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ve školách, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí,

     e) svobodného šíření poznatků, které vyplývají z výsledků soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání,

     f) zdokonalování procesu vzdělávání na základě výsledků dosažených ve vědě, výzkumu a vývoji a co nejširšího uplatňování účinných moderních pedagogických přístupů a metod…

     (2) Obecnými cíli vzdělávání jsou zejména

     a) rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života,

     b) získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání,

     c) pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost,

     d) pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů ve společnosti,

     e) utváření vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého,

     f) poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic, pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evropské integrace jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku,

     g) získání a uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje a o bezpečnosti a ochraně zdraví.

Český jazyk a literatura – Pracovní list 286:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

Miloslav Švandrlík (1932 – 2009): Černí baroni (1969)

     PTP (pomocné technické prapory) – součást československé armády v letech 1950 – 1954 (období nejtužší komunistické diktatury), v níž absolvovali základní vojenskou službu odvedenci, u nichž nebylo shledáno (především z politických důvodů) za vhodné, aby sloužili se zbraní, takže byli využíváni jako levná pracovní síla především při stavebních pracích, celkem PTP prošlo asi 60 tisíc mužů, v r. 1954 byly reorganizovány na technické prapory.  

Český jazyk a literatura – Pracovní list 294:

     Obecná struktura zkoušky:

     Umělecký text: 1. Obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla; 2. Charakteristika (analýza, interpretace) uměleckého textu;

     Neumělecký text: 3. Charakteristika (typické rysy) textu; 4. (vyšší úroveň) Porovnání obou textů.

Jaromír Tomeček (1906 – 1997): Marko (1967)

     Znovu ustal v cestě, vyslýchal, jestli parohatí nepostřehli, jestli se třeba neplaší. Vyvádím hlouposti, zmařím celé dílo, napomínal se a šoulal se ještě tišeji než zpočátku. Zakončil půloblouk a dostal se opět k lukám v úžlabině. Vyhlédl si vysoký, pěkně větvený smrk, ukryl se zaň a vyňal z mošny cylindr; obyčejný cylindr z petrolejky. (…) Mlynář si jej přiložil užším otvorem k ústům, zaklonil hlavu a zatroubil.

     Zatroubit jako jelen dovede ledakdo. Jako jelen. Ale zařvat totéž co jelen, vytroubit přesně to, co jelen chtěl rozhlásit celému okolí, to je výsadou vyvolených; pouze těch, kdo přírodu znají dopodrobna, kdo se s ní sžili natolik, že znají řeč zvířat a ptáků. Neboť znát tuto řeč není záležitostí pohádek, to je věc vroucího vztahu. Vnitřní rozpoložení srstnatého tvora je pudovou obdobou citových hnutí člověka. Není vlk jako vlk nebo liška jako liška, respektive je natolik, nakolik je člověk jako člověk. Jelen může být mluvka a může být nemluva, některý může být skromný, jiný zpupný, jeden je vztekloun, druhý tichošlápek, chytrý či hloupý, přímý či záludný, může být smutný, veselý, rozvážný, zbrklý, znuděný, rozverný a tak dále a tak dále, vždy samozřejmě v rozmezí daném pudem. A tak Marko nejenže to věděl, on to cítil, od dětských let se v horách do toho všeho vžíval.

     Nyní se mlynář luhu a smrčině představil svým cylindrem jakožto sebevědomý fanfarón a vysmíval se „Áááááóóóó – ho ho ho, ááááóóóó – ho, ho, ho,“ nesl se posměch úžlabinou. Chvíli bylo ticho, takže už chtěl výzvu opakovat, ale ještě než cylindr nadzvedl, zaburácelo to zpředu od laní zlostnou odpovědí: „Kde jsi? Ukaž se a uhlídáš; pojď blíž!“ A dost. Po několika minutách se ozval cylindr znovu a opět přišla odpověď. Tak se to vystřídalo několikrát, ale nic více. Čtrnácterák bouřil, ale od laní se nehnul.

     Marko tedy popolezl kupředu, až čtveřici přes zákryt chvojí uviděl, a zařičel výhružněji. Paroháč se rozpálil strašlivě. Oběhl na jednom místě dokola a teď i on vyboulil světla a ukázal bělma; zařval, až se les roztetelil. Laněmi nic z toho nehnulo. Hlavy skloněné, náruživě žraly, pochutnávaly si na lahodné píci: hulákejte si, my se živíme.

     Sémiotický trojúhelník

Věda o znacích se nazývá sémiotika (řec. séma/ςημα = znamení, stopa, obraz, odznak). Podstatu znaku vystihuje sémiotický trojúhelník. Ukažme si jej na příkladu.

     Pokud stojíme před vilkou a pojmenujeme ji jako dům, pak toto naše vyjádření lze popsat takto:

     Tento vztah můžeme znázornit v obecné rovině: