15. Technologický rozvoj moderní společnosti a jeho důsledky

     Technologický rozvoj lidské společnosti můžeme rozčlenit prostřednictvím výrobních/technologických/ekonomických převratů, jež jsou doprovázeny zásadními společenskými změnami. První takovou revolucí byla neolitická revoluce po r. 10 000 př. Kr., během níž byla éra přisvojovacího hospodářství nahrazena hospodářstvím výrobním (tedy lov a sběr zemědělstvím) a lidé začali žít usedlým způsobem života.

     Pak přišla městská revoluce (kolem 3 500 př. Kr.), jež přinesla vznik prvních (městských) států. Na přelomu raného a vrcholného středověku (tedy kolem r. 1000 po Kr.) následovala agrární revoluce, která rozvojem zemědělství umožnila všeobecný rozvoj měst a měšťanstva. V 16. – 17. století spatřujeme vědeckou revoluci, která díky výkonům významných jednotlivců položila základy dnešních přírodních a technických věd: astronomové Tycho Brahe (Dánsko, rudolfinská Praha), Galileo Galilei (Itálie), Johannes Kepler (Německo, Rakousko, rudolfinská Praha), fyzikové Blaise Pascal (Francie) a Isaac Newton (Anglie),

Od konce 18. století nastupuje průmyslová revoluce a další technologické převraty. Od r. 2016 se ve světě ujímá rozeznávání 4 průmyslových revolucí v historii (autorem této klasifikace je německý ekonom Klaus Schwab): revoluce 1.0 (asi 1770 – asi 1870) = věk páry, revoluce 2.0 (1870 – 60. léta 20. století) = věk elektřiny a spalovacího motoru, revoluce 3.0 (1969 – 2010/2020) = věk elektronického řízení (mikroprocesory, počítače), průběžně vycházejícího od kvalifikovaného pracovníka, revoluce 4:0 (od 2010/2020) = věk automatického elektronického řízení (člověk jen instaluje technologie, a továrny, doprava apod. se řídí samy). 

     1. průmyslová revoluce (konec 18. století – asi 1870): Základním zdrojem energie je parní stroj (v zásadě stacionární; Brit James Watt), který pohání sériově seřazené mechanické stroje. Koněspřežní železnice: nejprve krátké tratě pro nákladní dopravu v Anglii; první dálková železnice vznikla v Rakouské říši, vedla z Českých Budějovic do Lince (asi 130 km) a pak také do alpského Gmundenu (celkem asi 200 km), v provozu asi 1830 – asi 1870, poté nahrazena parní trakcí); Angličan George Stephenson: první parní lokomotiva, Američan Robert Fulton: první parník. Vysoké tavicí pece pro výrobu oceli: Němec Friedrich Siemens, Francouz Pierre-Émile Martin; uhelné doly. První ocelové lodě, balónové létání (francouzští bratři Joseph a Jacques Montgolfierové). Ovšem teprve v této době dosahují vrcholného rozvoje i starší způsoby, jak přeměnit energii pro potřeby výroby: vodní mlýny, vodní hamry.

     Vzniká průmysl: hromadná strojová velkovýroba, kdy produkce roste geometrickou řadou, zejména poté, co začala průmyslová výroba dalších strojů.

     Základní proměna sídelní struktury: upadají mnohá výšinná sídliště, naopak vznikají průmyslová centra v nížinných těžebních oblastech. Městské vymoženosti se přibližují venkovu – klesá zde dětská úmrtnost a vzniká tu relativní přelidnění. Mladí lidé odcházejí za živobytím do měst: úlevná anonymita a odklon od tradiční religiozity, ale ztráta mezilidských kontaktů i životních jistot (nejčastějším způsobem obživy se stává námezdní práce). Prudce roste majetková nerovnost. Začíná zhoubná exploatace přírodních zdrojů (monokulturní hospodaření, ohrožení či zánik mnohých živočišných druhů). 1. průmyslové revoluci politicky odpovídá prosazování 1. generace lidských práv a svobod (práva občanská a politická), kulturně zejména romantismus a realismus. 

     Vedle liberalismu (tradiční pravice a střed) jako hlavního politického proudu se rozvíjí socialismus (levice): politický směr, který vidí nápravu společenských poměrů ve společném užívání či vlastnictví výrobních prostředků: od družstevnictví až po zestátnění. Socialismus vychází z akcentování 2. a 3. členu v hesle Velké francouzské revoluce: Volnost – rovnost – bratrství. Socialismus má několik podob, z nichž vynikly: (a) utopická (motivací je morálka jednotlivce), (b) sociálnědemokratická (motivací je reformní zákonodárství), (c) křesťanskosociální (motivací je morálka společenství); (d) komunistická (motivací je proletářská revoluce).

     Prvky komunismu se objevovaly již v dávnější minulosti (řeholní společenství, husitský Tábor). Autory teoretického základu moderního komunismu byli Němci Karl Marx a Friedrich Engels; odtud se teorie tohoto komunismu označuje jako marxismus. Marx odhalil a zdůvodnil podstatu kapitalismu (systému, jenž tvoří ekonomický základ dnešní tržní demokracie): kapitalistické podnikání je založeno na vykořisťování, kdy si podnikatel pro svůj osobní zisk přivlastňuje nadhodnotu = neúměrně vysokou část hodnoty práce, kterou jeho zaměstnanci vykonávají. Tak se ochuzuje celá společnost a propadá se do periodických krizí. Základním požadavkem komunismu je odstranit vykořisťování. Toho je ovšem možné dosáhnout dvojím způsobem: (1) „hard“ cesta spočívá v zestátnění („znárodnění“) všech výrobních prostředků, o nichž pak rozhoduje státní administrativa; (b) „soft“ cesta zachovává individuální a rodinné podnikání, v nichž vykořisťování z podstaty věci neexistuje. První cesta je spojena s „diktaturou proletariátu (relativně chudých, manuálně pracujících lidí)“, kdy poprvé v dějinách většina vládne nad menšinou, druhá cesta umožňuje svobodnější duchovní život společnosti. Silnou stránkou marxismu se kromě odborné analýzy kapitalismu stala idea systematické celospolečenské nápravy sociálních křivd. Slabiny marxismu jsou především dvě: (1) dosavadní (vykořisťovatelské) společnosti jsou nahlíženy jako permanentní krutá diktatura bohaté menšiny nad zbídačenou většinou (jsou podceňovány či dokonce ignorovány střední vrstvy) a (2) očekává se, že po nastolení komunismu se dějinný vývoj zastaví ve stadiu absolutní dokonalosti – to je vlastně náboženský (eschatologický) prvek, který zařazuje komunismus mezi politická náboženství moderní společnosti, jež vedou k totalitarismu (vládě s totální – tedy i duchovní – kontrolou občanů).   

     2. průmyslová revoluce (1870 – 60. léta 20. století) = věk elektřiny a spalovacího motoru, ale také rozdělení většiny exotického světa mezi evropské koloniální velmoci. První elektrická zařízení (Američan Thomas Alva Edison: žárovka aj.; Jihoslovan Nikola Tesla, Čech František Křižík…). První automobily (Němec Gottlieb Daimler), první vzducholodě (Němec Ferdinand von Zeppelin), první letadla (Američané bří Orville a Wilbur Wrightové). Betonové stavitelství (po 1900), plynová a pak elektrická osvětlení měst (kolem 1900), hromadná silniční doprava (omnibusy, po 1918 autobusy), na venkově vodovody a elektrifikace (po 1918).

Koncentrace velkokapitálu: vznikají monopoly (zprvu na národní bázi) s výsadním postavením na trhu. Jedním z těžišť technického vývoje se stává vojenství a zbrojní průmysl (v souvislosti s 1. a 2. světovou válkou). Zdravotní a sociální pojištění (po 1918), soustavná plošná zdravotní péče (očkování aj.). Široce dostupné školství střední i vysoké. Noviny a časopisy; film a kino (po 1895), rozhlas (po 1920), televize (po 1950; od 60. let „válka v obýváku“). Po r. 1950 je budován vysoký životní standard pro měšťanské domácnosti (moderní bydlení, domácí spotřebiče, rodinné automobily) ve snaze utlumit sociální nespokojenost, jež by (znovu) nahnala lidi do náruče totalitních ideologů.

Masová výroba si ovšem žádá masového, uniformního spotřebitele, takže růst hmotného zajištění je doprovázen ideologizací, účelovostí hromadného vzdělávání a mediálním glajchšaltováním. 60. léta: generační vzpoura jako první revoluce, která nevznikla z touhy mj. po hmotném dostatku, ale z odporu vůči němu. Dekolonizace (1947 samostatnost Indie, 1960 – Rok Afriky)

     2. průmyslová revoluce souvisí politicky s prosazením všeobecného volebního práva a 2. generace lidských práv (práva hospodářská a sociální). Kulturně jde o éru (nové, druhé) moderny: avantgardní směry (kubismus, surrealismus, poetismus…): pravda je to, co je v zájmu obyčejného člověka (čapkovský člověk).

3. průmyslová revoluce (1969 – 2010/2020) = věk elektronického řízení (mikroprocesory, počítače). Příznačným symbolem této éry se stalo dobývání vesmíru: první umělá družice Země (sovětský Sputnik 1957), první kosmonaut (sovětský Jurij Gagarin 1961), první lidé na Měsíci (od 1969 Američané Neil Armstrong aj.), americké raketoplány (projekt jako nehospodárný a nebezpečný byl zastaven), Mezinárodní vesmírná stanice, Hubbleův vesmírný teleskop. Superrychlé dopravní prostředky: nadzvuková dopravní letadla (Concorde), superrychlé železnice (japonský Šinkansen, francouzský TGV), tunel pod La Manche (od 1994).

     Rozvoj jaderné energetiky (energie pro výrobu elektřiny vzniká řízeným štěpením atomových jader některých těžkých prvků, především uranu): první jaderná elektrárna byla vybudována v ruském Obninsku; na počátku 21. století se asi 11 % světové produkce elektřiny vyrábí pomocí jaderných reaktorů, nejvyšší je tento podíl ve Francii – 75 %; katastrofické nehody jaderných elektráren: sovětský Černobyl 1986, japonský Fukušima 2011 aj. Transplantační medicína (jihoafrický lékař Christian Barnard: první úspěšná transplantace srdce (60. léta), umělé oplodnění (první takto počatá anglická dívka Louise Brownová (*1978). Počítače nejprve na univerzitách a ve výrobě, od 80. let osobní počítače (PC) a jejich programové vybavení (Microsoft Billa Gatese versus Apple Steva Jobse), internet (možná největší objev v komunikační technice od vynálezu knihtisku) a multimédia. 

Nadnárodní korporace: ovládají činnost národních vlád, takže vzniká deficit demokracie. Od 70. let v důsledku komputerizace dochází k rozpadu pracovní solidarity a k proletarizaci středních vrstev (standardizace, open space pracovny aj.). 3. průmyslová revoluce souvisí politicky s 3. generací LPS (práva kulturní a identitární), kulturně s postmodernou (všechno tady už bylo a každý má svou pravdu).  

     4. průmyslová revoluce (od 2010/2020) = elektronická samoregulace výroby, dopravy, často i služeb apod. Elektronické sociální sítě narušují ovzduší tradičních organizací včetně zavedených politických stran. Permanentní nezaměstnanost omezuje socializační roli lidské práce. V politice i v kultuře dochází ke vzniku nové pravice  (akcentování 3. generace LPS, aby bylo možné ignorovat 2. generaci), nastává doba postfaktická: na pravdě vůbec nezáleží, rozhodují emoce.