Pražský groš

     Česká měnová jednotka v podobě stříbrné mince ražené v letech 1300 – 1547.

     Pražský groš byl produktem měnové reformy, kterou realizoval český král Václav II. z dynastie Přemyslovců (vládl 1278/1283 – 1305), využiv přitom italské právníky a bankéře, podnětem bylo objevení mohutných ložisek stříbra v oblasti východně od Prahy (centrem revíru se stalo tehdy založené královské město Kutná Hora), právním výrazem celé reformy byl nový horní zákoník Ius regale montanorum (Královské horní právo), pražský groš nahradil předchozí minci brakteát, raženou od počátku 13. století, málo hodnotnou a v průběhu času dále znehodnocovanou, pražský groš byl poměrně velká a těžká stříbrná mince, původně o hmotnosti 3,9 g a s asi 90 % podílem stříbra, pojmenování je odvozeno od latinského názvu denarius grossus (= tlustý denár; vzorem – tak jako i pro některé jiné evropské měny – byl francouzský tourský groš, ražený od 60. let 13. století), setrvalá hodnota pražského groše měla být zaručena také tím, že byl ražen na jediném místě – v královské mincovně v nově postaveném kutnohorském Vlašském dvoře –, podoba pražského groše zůstávala v podstatě stále stejná (líc: v poli česká královská koruna a kolem ní ve dvojím obvodku kapitálkami jméno a titul aktuálního krále; rub: v poli český heraldický lev a kolem něj opis GROSSI PRAGENSES), pražský groš se zařadil mezi evropsky respektované kvalitní měny, 1 groš = 12 parvů (denárů), základní početní jednotkou pražského groše se stala kopa (60) grošů, hodnota pražského groše v průběhu let klesala, v jádru husitské doby (konkrétně od 20. do 60. let 15. století), kdy se husitská většina obyvatel Čech bránila domácím i zahraničním útokům katolické strany, byla ražba pražského groše přerušena (nahrazovaly ji různé provizorní, velmi nekvalitní mince) a situaci zvrátil k novému rozvoji české grošové měny až husitský král Jiří z Poděbrad, po nástupu rakouské dynastie Habsburků na český trůn (1526) přibyly pro ražbu pražského groše královské mincovny v krušnohorském Jáchymově a v Praze, ale Habsburkové, kteří byli zároveň také císaři středoevropské Svaté říše římské a uherskými králi, usilovali o  vytvoření jednotné středoevropské měnové soustavy založené na měnových jednotkách vzniklých v německém a rakouském prostředí, takže Ferdinand I. r. 1547 ražbu pražského groše ukončil a Ferdinand III. již po ztrátě české samostatnosti ukončil r. 1644 oběh této mince, která ovšem za sebou nechala neobvykle dlouhou, prakticky čtvrttisíciletou historii.   

Pražský groš Václava II. (zvětšeno)

http://www.numin.cz/aukce-cns-hradec-kralove-7-4-2013-r-1-c-53