Vítězslav Nezval (1900 – 1958): Moderní básnické směry

     (1937)

     POETISMUS

     Poetismus je literární a básnický směr, který se zrodil v Praze kolem roku 1923 a jehož zakladatelé Vítězslav Nezval a Karel Teige zdůrazňovali proti starší literatuře, držící se ideologie, plánu a myšlenkové skladby, na jedné straně volnou obrazotvornost, na druhé straně nutnost svébytnosti básnického díla. Poetismus těžil lyrické dojetí ze spontánnosti fantazie a ze slovních zdrojů. Pokládal noetickou, myšlenkovou a tendenční stránku básnictví za přítěž a zdůrazňoval, že hlavním účelem básně je býti básní, hrou obrazotvornosti, květem koruny života. (…)

     Poetismus měl pronikavý vliv na vývoj a zdokonalení českého básnického jazyka a na upřesnění básnické obrazotvornosti mladých českých básníků. (…) Někteří poetisté se stali během vývoje surrealisty a pod jejich iniciativou vznikla 1934 v Praze surrealistická skupina, jež manifestovala letákem Surrealismus v ČSR, jehož autorem je Vítězslav Nezval. (…)

     Rým už nemá být poetismu jen dekorativním prostředkem, který by dělal báseň pitoresknější a byl dodatečně pašován na konec veršů. Rým je pokládán, právě tak jako asonance, za přímý stavební prostředek díla, jako jsou v kubismu pokládány za stavební prostředek malířského díla elementární výtvarné prvky. Rým má… za úkol „sbližovati vzdálené pustiny, časy, plemena a kasty souzvukem slova“. Má uzavírati mezi slovy „podivuhodná přátelství“. (…)

     V tomto bodě se liší poetisté od surrealistů. (…) Ve Francii, kde je bohatá a dlouholetá básnická tradice, byla již všecka slova zrýmována a nemohou být prostředkem bezděčných objevů. V české literatuře, kde je tradice poměrně mnohem chudší, šlo s pomocí nových rýmů a asonancí vycházeti na dobrodružný lov fantazie. Nové, nikdy předtím nepoužité rýmy a asonance byly zvláště dobrou udicí na lovení fantazie a nových nebývalých básnických obrazů. Jak se rodí poetistická báseň za pomoci asociativního myšlení a elementárních prvků básnické formy, lze dokázati například na tomto čtyřverší:

A nazváno buď prostou chatrčí

Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu

Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí

a člověk neví kam by složil hlavu

/Vítězslav Nezval: Abeceda/

     Z velmi volného přirovnání tvaru písmene A se stříškou vzniká první verš. Asociací chatrče a divošských stanů přeskočí fantazie na rovník a přeje si přenésti jeho klima do našich věčně deštivých krajin. Z rýmu chatrčí–vystrčí se zrodí představa šneka, vystrkujícího růžky z domu, který nosí s sebou. A za pomoci rýmu Vltavu–hlavu si vybaví obraznost ubohé lidi bez přístřešku.

     Vidíme, že báseň se nezrodila z nějakého předběžného plánu, nýbrž během složitého rozvíjení obraznosti omezované i podporované rýmem. (…)

    Vítězslav Nezval, Moderní básnické směry, Praha 1979, s. 203 – 206.  

     Poznámky a vysvětlivky:

     asociativní – založený na takovém spojení představ, kdy jeden duševní obsah vybaví jiný, v něčem (nevědomě) společný; asonance – zvuková shoda samohlásek v koncových slabikách veršů (přibližný rým); noetický – poznávací; pitoreskní – malebný; surrealisté – stoupenci uměleckého směru surrealismu: výtvarného a literárního směru vzniklého ve Francii a chápajícího umělecké dílo jako odraz spontánních intimních, racionalitou nekorigovaných – tedy nadreálných – představ, spojovaných jen volnými asociacemi. 

http://blog.idnes.cz/blog/3911/193332/_nezval.jpg