Přivítejme léto!

     To není vtip. 6. května 2022 23 minut a 30 sekund po půlnoci univerzálního (světového, dříve greenwichského) času začíná léto. Aspoň podle starých Keltů. Lét (to není maďarsky, ale jde o genitiv českého slova v plurálu) existuje několik druhů. Nejfrekventovaněji se hovoří/píše o astronomickém létu: začíná letním slunovratem a končí podzimní rovnodenností; letos tedy zahrne období od 21. června do 23. září. Existuje také meteorologické léto: začíná 1. června a končí 31. srpna. Obě vymezení však mají vážné vady na kráse.

     Ačkoli léto je považováno za vrchol roku, v astronomickém létě se dny začínají zkracovat a noci prodlužovat: ohlašuje se již pozvolný příchod zimy. Pokud jde o meteorologické léto, podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu z mých domovských Českých Budějovic výrazný letní vzestup průměrných měsíčních teplot i průměrných měsíčních srážek (což obojí pozitivně ovlivňuje zrání plodin apod.) začíná už v květnu (bráno z průměru let 1981 – 2010). Na druhé straně funguje pranostika o svaté Anně (26. 7.), která přináší chladna zrána: od konce července jsou již studenější noci a přicházejí jarní mlhy – zkrátka, blíží se podzim.

     Staří Keltové měli jasno. Slunovraty a rovnodennosti sice slavili, ale NEJVÝZNAMNĚJŠÍ pro ně byly okamžiky UPROSTŘED mezi těmito mezníky a právě tehdy začínala jejich roční období. Podívejme se na to:

     Když na Britské ostrovy – poslední baštu keltské nezávislosti i autentické keltské kultury – přišli křesťanští misionáři, vynaložili velké úsilí (v zásadě úspěšné), aby slavení hlavních keltských svátků ztotožnili alespoň s počátky měsíců křesťanského/starořímského kalendáře. Tak se stalo, že počátek keltského roku – svátek Samhain – splynul s 31. říjnem (dnes harrypotterovsky degradovaný Halloween = původně All Hallows' Eve, tedy předvečer svátku Všech svatých, kdy 1. listopadu také podle křesťanských představ se prolíná svět mrtvých a živých; viz též následující 2. 11. = Památka zesnulých čili Dušičky). Ano, právě tehdy začínala keltská zima, a pokud nevěříte, vyražte na začátku listopadu do kteréhokoli českého lesa: nikdy za celý rok nenajdete přírodu v takovém tichu a příšeří jako právě tehdy. Kdepak Nový rok 1. ledna! To už je optimistická předzvěst dalšího vegetačního období (Na Nový rok o slepičí krok). 

     No a přicházejí Hromnice (2. února): keltský svátek Imbolc neboli začátek keltského jara. Dobře to vystihl anglický spisovatel Geoffrey Chaucer, když svátek svatého Valentina v době krátce následující (14. února) zpopularizoval jako svátek lásky. My v našem srdci Evropy (pozor, nezaměňovat s jinými částmi lidského těla!) si i poté můžeme na horách ještě dobře zalyžovat, ale v Evropě západní (Golfský proud!) i jižní (Středomoří) nástup jara už nezastavíte.

     A jsme u toho počátku léta: dnes je vyznačen pálením čarodějnic (očistná role ohně) a vztyčováním májky (průhledný deflorační symbol). Obojí časově zhruba koresponduje s nejradostnějším keltským svátkem Beltaine / v moderní angličtině Beltane. Je jasné, že původně 30. duben a 1. květen pro Kelty nic neznamenaly: začátek léta Beltaine se slavil v polovině astronomického jara, tedy i podle dnešního gregoriánského kalendáře v prvních májových dnech.

    No a máme před sebou ještě počátek keltského podzimu: svátek Lughnasadh na počátku srpna, kdy začíná hlavní obilná sklizeň.

     Stále nevěříte? Tak pojďme k autoritě největší, již je William Shakespeare. Jeho hra Sen noci svatojánské se v originále jmenuje A Midsummer Night's Dream čili Sen v noci uprostřed léta, rozumí se uprostřed léta keltského! Svatý Jan Křtitel má svátek 24. června, což je odraz skutečnosti, že v době prvních křesťanů zimní i letní slunovrat připadaly zhruba na čtyřiadvacáté dny příslušných měsíců – prosince a června.

     Abychom to nějak uzavřeli. Po letošním dubnu, který svým počasím ze všeho nejvíc připomínal Dušičky (to je holt to globální oteplování…), přichází – doufejme – vlídnější květen. Užijme si ho randěcím i všelijakým jiným způsobem jako otevřenou náruč letní – ano, již opravdu letní! – přírody.

     A pokud jde o tenhle text, všimněte si, že už jsme v druhé polovině druhé stránky a ještě jsme se nezmínili o Ukrajině. Takže to rychle napravíme. Keltské léto začíná – jak jsem se už zmínili – 6. května v 0:23:30. To je ovšem podle univerzálního času. Středoevropský čas se předbíhá o hodinu, čili ten vzácný okamžik nastane u nás v 1:23:30 SEČ. No jo, ale my máme ještě navíc středoevropský letní čas a to znamená posun o další hodinu (na 2:23:30). Omezenci poskakující podle pokynů – a hodin – z aktuálního evropského centra dokonce hovořívají o letním a zimním čase: Žádný zimní čas ovšem neexistuje: máme pouze čas středoevropský a středoevropský letní. Ten druhý odpovídá nedeformovanému času platnému mimo jiné na Ukrajině. Takže navrhuji – a myslím to velmi vážně: přestaňme operovat s nesystémovým výrazem (středoevropský) letní čas a místo toho solidárně užívejme pojem ukrajinský (kyjevský) čas. V našem státě, v jehož metropoli pomalu každý desátý dům vypadá jako ukrajinský konzulát, by to neměl být žádný problém.