E. Literární humor
1. Pojmy komično a humor: jejich vymezení, podstata a smysl / 2. Komično a jeho druhy / 3. Výrazové prostředky literárního humoru / 4. Charaktery postav v humoristické literatuře / 5. Absurdní drama / 6. S humorem proti moci / 7. Současný český literární humor
Vybíráme-li si knížku nebo film, pak sázka na humorný obsah bývá spolehlivá. Komedie prostě táhnou. Dokonce se zdá, že humor je spojen s lehkým, myšlenkově nenáročným obsahem, který si vždycky najde dostatek příznivců. Ale znamená to opravdu, že humor osvobozuje od skutečných problémů a znepokojivých otázek? Vždyť už Karel Čapek tvrdil, že humor je solí života a kdo je jím dobře prosolen, uchovává se dlouho čerstvý. Podívejme se tedy, zda humor není přece jen také docela vážná záležitost.
1. Pojmy komično a humor: jejich vymezení, podstata a smysl
1-A1 Proč je důležité se smát; 1-B1 Smích – lék pro duši; 1-A2 Humor v nebeletristických textech; 1-B2a Karel Čapek: Jak se dělá film; 1-B2b C. Northcote Parkinson: Odborní poradci; 1-D C. Northcote Parkinson.
1-A1 Proč je důležité se smát
K důležitým lidským reakcím patří smích. Podněty k němu mohou být různého původu. Nebude nás zajímat smích ze zlomyslnosti ani bolestný úsměv. Soustředíme se na smích mající povahu estetického hodnocení. Takový smích reaguje na kategorii komična; člověka se tedy tohoto smíchu dopouští tehdy, pokud nějakou skutečnost hodnotí jako komickou (řec. komos / κομος = veselá píseň, veselý průvod, veselá hostina – k poctě boha Dionýsa; viz pojem komedie v II.D. Divadlo autorské a kamenné). Podstatou komična je pobavený údiv nad tím, že skutečnost překvapivě neodpovídá očekávané, předpokládané, ideální kvalitě. Důležitý je náš praktický odstup od hodnocené skutečnosti: např. improvizovaně a neprakticky zařízená chata bude na nás působit komicky patrně jen tehdy, když nebudeme na jejím vybavení životně závislí při pobytu v pustině.
Jako synonymum k pojmu komično se často používá výraz humor; i když si ještě ukážeme, že význam obou slov se zcela nepřekrývá, i my je jako synonymní často budeme používat.
V tomto tematickém celku se samozřejmě nemůžeme podrobněji věnovat řadě kladných vlivů, které má smích na lidský organismus po tělesné i duševní stránce. Smích nám také pomáhá překonávat problémy a společné humorné zážitky upevňují přátelské i partnerské vztahy.
1-B1
Smích –
lék pro duši
Lékařská věda v řadě studií ukázala, že smích a humor mají velký vliv na tělesné i duševní zdraví člověka. Jaké jsou účinky smíchu na tělesné zdraví člověka?
Smích uvolňuje svaly, zvyšuje tepovou frekvenci a zásobení krve kyslíkem, což podporuje krevní oběh (čímž se snižuje riziko mrtvice). Smích zvyšuje práh bolesti, posiluje svaly bránice a břicha, současně pálí kalorie (100krát se zasmát = 10 minutám veslování na trenažéru anebo 15 minutám jízdy na kole). Když se smějete, provozujete aerobní pohyb - po kterém cítíte uvolnění. Při smíchu se procvičují i dýchací svaly a svaly obličeje (nejlepší "facelift" jaký si můžeme dopřát). Dochází k uvolnění svalů po celém těle.
Smích uvolňuje napětí, stres a hněv - tím je dobrou prevencí infarktu. Ulevuje při depresích a tím pomáhá předcházet rakovině. U pacientů s rakovinou zlepšuje jejich stav. Produkcí bílých krvinek, které napadají a ničí buňky napadené viry, zlepšuje smích schopnost imunitního systému bojovat proti infekcím. Zvyšuje také aktivitu NK buněk, které bojují proti nádorům. Smích čistí plíce. Je lékem, který je možno předepisovat stále znova. Humor snižuje krevní tlak.
Smích je univerzálním vyjádřením radosti. Když se smějeme, vylučuje mozek endorfiny, což jsou hormony, které způsobují, že se cítíme dobře a v pohodě. Endorfiny ulevují při bolestech.
Byla vypracována dvanáctiměsíční studie na 48 pacientech po infarktu. Polovina z nich se dívala každý den 30 minut na komedii podle svého výběru. Druhé polovině pacientů nebylo umožněno sledovat žádnou komedii. Pouze dva pacienti z první skupiny, v porovnání s deseti pacienty z druhé skupiny, utrpěli během doby trvání studie další infarkt (Men's Health Nov. 99 Vol. 14 Issue 9, p 46). (…)
Humor je dobrým způsobem, jak se vyrovnávat s problémy, pomáhá nahlédnout na věci z jiného úhlu. Jeho prostřednictvím lze uvolnit pocity hněvu a frustrace sociálně přijatelným způsobem.
Gladys Hollingseadová
1-C1 Úlohy
1. Odhadněte, odkud je článek převzat a kdo jsou jeho očekávaní čtenáři. Své tvrzení zdůvodněte.
2. Posuďte povahu i účel grafické stránky článku.
3. Najděte v textu bibliografickou citaci a objasněte ji.
4. Pokud v textu objevíte pasáž, kterou byste z jazykového hlediska vyjádřili lépe, opravte ji.
1-A2 Humor v nebeletristických textech
Jestliže smích může hrát úlohu úlevné reakce na
problémy, jež před námi vyvstávají, pak je zřejmé, že tuto jeho vlastnost
využívají ti, kteří si vzali za úkol zasvětit nás do tajů světa kolem nás.
Jistě jsme všichni zažili, že stručné a vtipně výstižné vysvětlení nám v nové,
neznámé situaci pomohlo víc než obsáhlé a sebepodrobnější pasáže naučného
textu. Mnozí odborníci se tedy odhodlali zprostředkovat právě takovým, odlehčeně
duchaplným způsobem poznatky ze svých oborů pro nejširší veřejnost. V českém
prostředí například před lety zaujaly televizní seriál (1981 – 1991, 1998) i
následná kniha (1989) o vesmíru: nesly název Okna vesmíru dokořán a
autory byli astronom a astrofyzik Jiří Grygar, novinář a scenárista Vladimír
Železný a komiksový kreslíř Kája Saudek.
1-B2a
My se teď ovšem zaměříme na oblast, která je nám přece jen bližší. V tematickém celku II.D. Divadlo autorské a kamenné jsme četli úryvek z textu bratří Čapků Jak vzniká divadelní hra. Vraťme se tedy ještě k čapkovskému třídílnému souboru Jak se co dělá a podívejme se na ukázku z dílu věnovanému filmové tvorbě: Karel Čapek dal povídání o filmových námětech podobu filmového scénáře.
Karel Čapek (1890 – 1938): Jak se dělá film
(knižně 1938)
(…) II. V plném létě. Starosvětský pokojík, plný panenských památek. Stařičká básnířka, slečna Marie Pokorná-Podhorská, se právě chystá tiše a rezignovaně skonat sešlostí věkem v křesle po nebožtíku tatíčkovi. Vtom zazní energické zazvonění, a stará věrná služebná Magdaléna vyděšeně hlásí: „Je tu nějaký pán, slečinko.“
„Nechať vejde,“ vydechne básnířka a rovná si zvadlou rukou starodávný stříbrný účes.
Vejde svižným krokem Muž Kolem Filmu s aktovkou v ruce a hluboce se uklání. „Dovolte, milostivá, abych vám blahopřál. Naše nejlepší filmová společnost Beta-Film míní zakoupit provozovací práva na váš nádherný románek V plném létě.“
„V plném létě?“ šeptá slečna Pokorná-Podhorská. „To jsem psala... bože, už tomu bude padesát let! Kde jsou ty časy! V plném létě...“ V očích básnířky se třpytí slzy. (Detailní záběr.) „Víte, že to byla pohádka mého mládí? Tehdy jsem trávila prázdniny ve mlýně v X,... byl to takový starodávný mlýn v lesním údolí – Ještě dnes slyším jeho klapot v hučení lesů a potoka.“
„Báječný zvukový efekt,“ podotýká Muž.
Básnířka se zapýřila. „Když jsem chodila trhat květiny, potkával mne švarný lesní adjunkt z panství hraběte Z. Ne že by se kdy odvážil mě oslovit, pane; tehdy ještě nebyli lidé takoví – Ale má fantazie vetkala do toho romantického rámce románek lásky mezi Jarmilou, dívkou z města, a mladým myslivcem. V plném létě, ano; chtěla jsem, aby ten nevinný příběh dýchal loukami a lesy –“
„To je právě to,“ vpadá nadšeně Muž. „My totiž máme zrovna volný termín pro červenec na točení exteriérů. A publikum, milostivá, dnešní publikum už má dost těch rozčilujících a moderních látek; chce romantiku, chce poezii, chce návrat k přírodě – Viděla jste náš film Pohádka jara?“
„Ještě nikdy jsem nebyla ve filmu,“ přiznala se stará dáma.
„Ohromný úspěch.
Lidé chtějí vidět lásku. Dejte nám už jednou pokoj s problémy, říkají lidé, my
si chceme v biografu odpočinout. Dejte nám skutečnost, říkají lidé. V Pohádce
jara jsme taky měli dívku z města, ale ta se jmenovala Márinka a žila u strýčka
faráře na staré faře; za ní chodil mladý učitel a hrál jí na housle – Tam je
vám báječná scéna, jak se panna Márinka koupe a někdo jí odnese šaty; pak jí
strýček musí poslat svou kleriku, aby se mohla vrátit domů, – no, šlágr. Taky
bude muset být ve vašem filmu aspoň jedna scéna, jak se slečna Jarmila koupe v
lesní tůni. To bude prima záběr.“
„Musí to tam být?“ táže se stará dáma stydlivě. „My za našich časů jsme se nekoupávaly, pane. My jsme nebyly takové.“
„Něco tam musíme dát pro lidi,“ mávne zkušeně rukou Muž Kolem Filmu. „Taky například bude slečna Jarmila v tom mlýně krmit kuřata a chovat na klíně selátko. To vždycky působí. A ten myslivec bude hrát na lesní roh a zpívat u okna. Víte, aby ten film měl tu pravou poezii venkova a léta. V plném létě, to je skvělý titul. Budete překvapena, milostivá, co z toho námětu uděláme...“
(Stíračka.)
Stará básnířka Marie Pokorná-Podhorská oživla. Rovná radostně své staré dopisy a věnečky a mluví přitom s věrnou Magdalénou, „Juž máme září,“ praví. „Jistě zakrátko uvidím svůj film V plném létě. Představ si, dobrá Magdaléno, že uzřím znovu své mládí, ten starý, klapající mlýn v X a úzkou lávku, po níž jsem chodívala s náručí plnou květin! Jsem věru zvědava na toho mladého myslivce – bojím se, Magdaléno, aby nezašel ve svých citech příliš daleko. Ach, Magdaléno, jaká je to zázračná věc, vidět, jak se uskutečňují naše nejluznější sny!“
(Zatmívačka.)
(Detailní záběr). Zvadlá ruka básnířky utrhává na nástěnném kalendáři list s datem 30. listopad.
(Prolínačka.)
(Detail.) Na nástěnném kalendáři je datum 27. leden. – Pod kalendářem sedí básnířka Marie Pokorná-Podhorská a Muž Kolem Filmu, jenž s politováním krčí rameny. „Nu ano, museli jsme trochu posunout datum. V červenci jsme totiž neměli volného režiséra, v srpnu pracoval operatér na jiném filmu, v září zas nebyli herci – Ale příští týden, milostivá, začneme opravdu točit scény v přírodě.“
„Ale vždyť nastala zima,“ namítá básnířka nesměle. „Již nekvetou louky, mlýnský potok oněměl –„
„Inu, proto jsme museli scenário drobátko změnit. Ten film se bude teď jmenovat Na horách, tam je švanda. A děj se bude odehrávat na lyžích a v prima horském hotelu. To víte, lidé chtějí vidět mondénní prostředí. Ta Miss Daisy bude dcera amerického miliardáře, a z toho myslivce uděláme lyžařského trenéra. Bude tam báječná scéna, jak se v noci krade z jejího pokoje – Teď teprve to bude to pravé. Budete jistě nadšena, milostivá, co jsme udělali z vašeho rozkošného poetického námětu...“
(Prolne se nápis: Dobrou noc!)
Karel Čapek, Jak se co dělá, http://www.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/39/jak_se_co_dela.html.
Poznámky a vysvětlivky:
adjunkt – začínající úředník; mondénní – ve stylu tzv. velkého světa, světácký; operatér – tehdejší označení pro kameramana; zapýřit se – začervenat se.
1-C2a Otázky a úlohy
1. Zobecněte, jakého úskalí při vzniku filmů se úryvek dotýká a co o něm sděluje.
2. Jak bychom žánrově zařadili původně zamýšlený film a jak film, který patrně nakonec vznikne? A našli bychom souhrnné označení pro oba filmy zároveň? Znáte nějakou jejich obdobu ze současné filmové tvorby?
3. K čemu slouží v tomto textu závorky? Zjistěte, co znamenají slova v nich uvedená.
1-B2b
Na přelomu 50. a 60. let 20. století vtrhla do světa humoristicky laděné popularizační literatury knížka Zákony profesora Parkinsona a okamžitě si vydobyla světový úspěch. C. (Cyril) Northcote Parkinson [sirәl no:Өkәut pa:kinsn] byl původně britský vojenský důstojník a stal se odborníkem v námořní historii a pravidlech managementu. Ačkoli napsal řadu ryze odborných prací, před literárním publikem se proslavil až svými eseji, v nichž objasňuje zásady efektivního, úspěšného hospodaření i řízení ve státní správě, ve firmě i v rodinné domácnosti. Podařilo se mu srozumitelně odhalit, že ekonomie není a ani nemůže být univerzální vědou, přesvědčivě ukázal, že řada údajně expertních rozhodnutí v oblasti hospodaření i řízení má zcela prosté a snadno pochopitelné lidské příčiny, ale zároveň přiměl miliony čtenářů, aby se zamyslely nad významem ekonomických, administrativních i kariérních faktorů v životě moderní společnosti i jedince. Svým tvrzením dal formu zasvěcených komentářů k exaktním zákonům – podle vzoru technických oborů.
C. Northcote Parkinson (1909 – 1993): Odborní poradci
(…) Je mnoho poradců čestných a bezúhonných a hodně takových, jimž se zas nedá nic dokázat. A navíc jsou jejich rady stále žádanější. Pro průmyslový podnik znamená odborný poradce asi tolik, co pro nás psychiatr či uklidňující prášek, a bývá povoláván, když napětí je už pro tělesnou soustavu, duševní rovnováhu a nervový systém neúnosné. Když se svěříme psychiatrovi, rázem se nám uleví, neboť se máme s kým o své potíže podělit a kromě toho zjistíme, že jimi netrpíme sami. (…)
Předně můžeme zcela oprávněně předpokládat, že poradci nevědí téměř nic. Své právo radit ostatním odvozují především ze svého počátečního počinu, kdy si vyvěsili na dveře tabulku: „Voškleba, Hrůzník a Mlžil, obchodní poradci“, nebo: „Skuhral, Mudra, Blábolil a Houžvička, experti na dokonalé řízení podniků“. (…)
Předseda správní rady z podniku, který vyrábí celuloidové zlaté rybky, ví, jak se má jeho zboží vyrábět, propagovat a prodávat. O generálním řediteli firmy, kde se vyrábějí nafukovací balónky, je známo, že ví jako nikdo jiný v celém tom mamutím průmyslu, jak jsou ty balónky pružné a kdy začínají praskat. A odbytového ředitele firmy Lízátka s ruč. omez. rozhodně hned tak nikdo nepředčí ve znalostech, nakolik mají být lízátka lepkavá, jaká potřebují dřívka a kolik cukru, a v které barvě se těší největší oblibě. V celém tom davu není snad člověka, který by se výtečně nevyznal ve své práci. A přece se všichni dožadují rady Skuhrala, Mudry, Blábolila a Houžvičky. Co ví Skuhral o celuloidu? Stejně tak málo jako Mudra o balóncích a Blábolil o lízátkách. Jaké zázračné zaříkadlo mohou vlastně tito odborníci nabídnout?
Pečlivým průzkumem se zjistilo, že klienti, kteří se obracejí na odborné poradce, jsou vedeni jedním z těchto dvou důvodů: buď potřebují na někoho svést reorganizaci, pro kterou se už rozhodli, anebo chtějí zabránit reorganizaci, která je na spadnutí. (…)
Případy, které tu byly právě vylíčeny, jsou sice nesporně typické, ale nesmíme si myslet, že externí poradci nedokáží přijít na nic užitečnějšího. Něco tak unáhleného by rozhodně nemohl říct nikdo, kdo někdy učil ve škole, neboť člověk s učitelskou praxí rázem postřehne, v čem mají poradci další výhodu. Každému učiteli se jistě někdy stalo, že byl narychlo požádán, aby přezkoušel studenty z předmětu, o kterém neměl valné ponětí. Pro nezkušeného učitele by to byla dost velká pohroma. Starší pedagog v tom však vidí jen drobnou nepříjemnost, protože přesně ví, jak si v podobné situaci počínat. Když dostane od žáků písemné práce, vybere z nich několik, které mu připadají dost čitelné, úpravné a inteligentně zpracované. Pročte si je a brzy se dovtípí, které odpovědi asi tak budou správné, alespoň pro účely této zkoušky. Potom oklasifikuje horšími známkami všechny ostatní, kde se odpovědi liší, a proto jsou zřejmě mylné. Stejně tak může odborný poradce porovnávat jeden podnik s druhým. Odhadne si, které podniky jsou nejlepší, a ostatní pak už může zkritizovat jen proto, že jsou řízeny jinak. V tomto smyslu může jeho rada, pokud mu o ni někdo opravdu stojí, vyznít až překvapivě rozumně. (…)
Víme už, že poradci na řízení podniků přenášejí nápady z jedné organizace do druhé, ale kde máme jistotu, že si vybírají zrovna nápady nejlepší? (…) Záhada je v tomto případě zcela prostá. Skutečný odborník odhadne na první pohled každý podnik podle toho, jak pěkné ženy pracují v jeho kancelářích. Ředitel A, který si nedokáže najít do svého sekretariátu přitažlivou dívku, zřejmě za moc nestojí. Systém, jakým se u něho zakládají spisy, lze zavrhnout bez jediného nahlédnutí do šanonů. Jak by měl svoji práci vylepšit? Udělal by nejlépe, kdyby převzal metody ředitele B, který má skutečně rozkošnou sekretářku. Vlastně ani nevíme, jak to u něho v kanceláři chodí, ale rozhodujeme se jednoznačně pro vedoucího, který prokázal, že si dovede výborně vybrat.
Sekretářka má být ovšem přitažlivá správným způsobem. Nápadná svůdnice není o nic přesvědčivějším symbolem dobré práce než nabručená stará panna (a často je tomu spíše naopak). Tam, kde se kanceláří line mocná vůně parfému, proniká do šanonů a šíří se dál i do chodby, organizace práce pravděpodobně dost utrpí. Hluboký výstřih snadno vyvolá rozkoly mezi mužskými zaměstnanci. A efektní odchod ladnou vlnivou chůzí dokáže nadělat tolik zla, že trvá někdy celé hodiny, než se nám podaří proniknout k pravým kořenům nepříjemností. S jistotou tedy můžeme prohlásit, že kancelář není právě místem, kde by se měl zvlášť výrazně uplatňovat sex. Neměl by se však potlačit zase natolik, aby se k sobě lidé chovali nevraživě. Nejlépe se pracuje v ovzduší veselého přátelství, kde vládnou sympatie, jaké bychom asi cítili k mladší sestře, pýcha podobná obdivu nad úspěchy staršího bratra a důvěra děvčete, které ví, že ji všichni mají rádi. Celou tu atmosféru vytušíme po první půlminutě v přijímací kanceláři. Ještě rychleji však vytušíme opačné příznaky – nejistotu, otrávenost nebo koketérii. Sotva narazí odborník na nevrlou staropanenskou úřednici nebo na rádoby neodolatelnou svůdkyni, rázem ví, že podnik je na špatné cestě a že je zralý k reorganizaci. (…)
C. Northcote Parkinson, Nové zákony profesora Parkinsona, Praha 1984, s. 126 – 133.
Poznámky a vysvětlivky:
celuloid – jedna z prvních umělých plastických hmot, pružná a s lesklým povrchem; reorganizace – nové, zpravidla účelnější uspořádání úřadu, firmy apod.; šanon – pořadač na spisy.
1-C2b Otázky a úlohy
1. Nakolik, podle vašeho názoru, jsou uvedená tvrzení profesora Parkinsona opodstatněná?
2. Pokuste se Parkinsonovy závěry z úryvku zobecnit a případně pro ně najít další příklady.
3. V úryvku jsou uvedeny jako příklad tři firmy s výstředním výrobním sortimentem a dvě poradenské kanceláře s podivnými jmény vlastníků. Proč autor postupoval právě takto?
1-D
Karel Čapek: viz I.A. Úvodní seznámení s technikami duševní práce.
C. (Cyril) Northcote Parkinson (30. 7. 1909 Barnard Castle v severní Anglii – 9. 3. 1993 Canterbury nedaleko Londýna)
Britský námořní historik, publicista a spisovatel.
Již za studentských let (na Cambridgeské univerzitě) se začal zajímat o námořní dějiny. Po studiích působil jako důstojník na vojenských školách, v r. 1945 však z armády odešel a stal se univerzitním profesorem historie. Když přednášel (od r. 1950) na nově založené Malajské univerzitě v Singapuru, začal psát (r. 1955) do renomovaného britského časopisu The Economist humorně laděné eseje: prvním z nich byl Parkinsonův zákon, který vtipně kritizoval těžkopádnost státní byrokracie. V r. 1958 Parkinsonovy články vyšly poprvé knižně a setkaly se s tak mohutným úspěchem, že jejich autor strávil léta 1958 – 1960 jako hostující profesor na třech významných univerzitách ve Spojených státech (včetně Harvardovy univerzity) a již od počátku 60. let působil jako spisovatel z povolání. Od r. 1961 žil na britském ostrově Guernsey v Lamanšském průlivu; r. 1983 se odstěhoval do Canterbury.
Některá díla:
Historická monografie Obchod ve východních mořích (Trade in the Eastern Seas; 1955).
Soubory esejů o ekonomice, managementu a osobních kariérách Parkinsonův zákon (Parkinson´s Law; texty z let 1955 – 1957, knižně poprvé 1958), Zákon paní Parkinsonové (Mrs. Parkinson´s Law; 1968) a mnoho dalších různě přeskupovaných a doplňovaných souborů na obdobná témata; řada českých výborů (od 1966), zejména Nové zákony profesora Parkinsona (1984, ilustrace Vladimír Jiránek) a Zákon paní Parkinsonové a jiné úvahy o domácnosti (1996).
Šestidílná série historických románů (1973 – 1982, z válek Velké Británie na konci 18. století především proti Francii): první knihou řady je Ďáblův zaprodanec (Devil to Pay; 1973).
2. Komično a jeho druhy
2-A1 Druhy komična; 2-A2 Humor v nejstarší literatuře; 2-B2 Marcus Valerius Martialis: Epigramy; 2-A3 Travestie; 2-B3 Mastičkář; 2-D Marcus Valerius Martialis.
1-A Druhy komična
Komično se vyskytuje v několika druzích, z nichž základní jsou:
1. Humor (lat. humor = vlhkost, tekutina; ve starověku se věřilo, že emoce člověka jsou výsledkem proudění tělesných šťáv): skutečnost je prezentována s úsměvnou, vědoucí převahou, která má pochopení pro nedostatky. Pojem humor bývá ovšem často chápán jako synonymum veškerého komična a také v tomto smyslu jej budeme příležitostně používat i my.
2. Groteska (it. grottesco = jeskynní, v přeneseném významu podivný): jednotlivé části skutečnosti (motivy v uměleckém díle) jsou prezentovány v neočekávaném, příkrém, často ztřeštěném a dokonce krutém rozporu, jehož smyslem je odkrýt podstatu reality z objevného (až šokujícího) úhlu.
3. Satira (lat. satira, pův. satura = směs, všehochuť): negativní rysy skutečnosti, především nedostatky společenské, politické apod., ale také sociálně podmíněné vady v povahách jednotlivců jsou podrobovány výsměšné kritice, která je na rozdíl od humoru nemilosrdná a v konkrétních společenských, politických či historických souvislostech adresná (takže využívá – např. s ohledem na cenzuru – náznaky, podtexty, obrazná vyjádření apod.).
4. Parodie (řec. parodía / παροδία = vedlejší zpěv): komické napodobení obecně známého a oceňovaného uměleckého díla, spočívá v dodržení či dokonce zdůraznění původní formy a v zesměšňující variaci původního obsahu.
5. Travestie (it. travestire = převléknout): komické napodobení známého uměleckého díla, zpravidla spojovaného s pocity vážnosti, vysokých hodnot a až posvátné úcty; travestie tvoří jakýsi protiklad k parodii: na rozdíl od ní totiž spočívá v rámcovém dodržení původního obsahu, ale v zesměšňující formě. Parodie i travestie naplňují svůj smysl jen tehdy, pokud jejich příjemci (diváci, čtenáři) znají také původní, vážné dílo.
6. Absurdno (lat. absurdus = nesmyslný): zobrazení skutečnosti jako struktury, jejíž vnitřní vztahy odporují logickému myšlení i historicky utvářenému vědomí vývojových souvislostí a ukazují, že lidský život ztratil skutečný smysl.
7. Černý humor: zdrojem humoru je nevážný vztah k hodnotám, které jsou v obecném společenském kontextu považovány za nejcennější (život, zdraví, láska); často tu bývá kladen do protikladu osud či zájem jednotlivce a kolektivu.
8. Tragikomično: skutečnost je prezentována jako prolínání tragického a komického (v ději, charakterech postav apod.), často jde o kontrast mezi povahou zápletky a jejího rozuzlení.
2-A2 Humor v nejstarší literatuře
Různé druhy humoru se objevují již v nejstarší literatuře. Stačí si vzpomenout na 3. zpěv Homérovy Íliady, kde Paridovo neslavné vystoupení v souboji s Meneláem je líčeno s živým smyslem pro situační komiku. Humor se nevyhýbá ani textům považovaným za posvátné. V novozákonních evangeliích Ježíš předkládá nové zásady pro vztah člověka k Bohu ve formě duchaplných podobenství. A v následujících Skutcích apoštolů se odráží mj. fakt – dodnes diskutovaný a provokující –, že tehdejší mínění judské veřejnosti přisuzovalo apoštolům také povahu veselého spolku nevázaných mladíků (viz např. Sk 2,1-15).
Neduhy lidských povah v éře antického římského císařství vtipně vystihli dva velmi populární autoři: epigramatik Marcus Valerius Martialis [marcialis] a satirik Decimus Iunius Iuvenalis.
2-B2
O tom, že šlo o humor docela razantní, se můžeme namátkou přesvědčit na příkladu dvou Martialisových epigramů. Jeden se týká alkoholového opojení a druhý si bere na mušku počínání správců římských provincií, kteří zhusta zneužívali svůj úřad k vlastnímu obohacování (oba texty pocházejí z českého výboru, který vynikl esteticky neobvyklou typografickou úpravou).
Marcus Valerius Martialis (asi 40 – po 100): Epigramy
Včera v noci
při tom tlachání –
když jsme byli všichni nadraní
vybral sis z mých podroušených vět
že bys mohl přijít na oběd –
a já tě mám dneska na krku
Žádná pitka není bez frků
pamatuj si to
ty třeštidlo!
Učí nás i řecké pravidlo:
SLUŠNÝ ČLOVĚK – – – – – SE TAK OŽERE
ŽE NIC NEVÍ KDYŽ SE PROBERE!
Není pravda
co se říká
o manželce vysokého úředníka
GALLA
který úřaduje v Libyi
Jeho žena není chamtivá
zlá a škrtivá a hrabivá –
neboť není pamětníka
že by ji
někdo viděl, jak tam něco
brala
Naopak jsou ale důkazy, že paní toho
GALLA
vždy a každému tam
dala
Marcus Valerius Martialis, Epigramy, Praha 2005, s. 35, 47.
2-C2 Otázky a úlohy
1. Jaký vztah ke skutečnosti autor na sebe v obou epigramech prozrazuje? Čím je tento postoj zajímavý?
2. Proč patrně epigramy postrádají interpunkci? Jak tato neobvyklost ovlivňuje účinek autorského sdělení?
3. Jaký smysl mají podle vašeho názoru grafické zvláštnosti tohoto českého překladu?
2-A3 Travestie
Významným podnětem pro literární humor se stal rozvoj slovesnosti v prostředí středověkých měst (v Českých zemích od 14. století): komičnost se uplatnila v textech v národním jazyce (často se vymezujících vůči vážné tvorbě latinské), jejichž neurození autoři (z řemeslnického nebo studentského prostředí) posměšně komentovali privilegia šlechty a církevních hodnostářů, ale i poměry v samotné měšťanské společnosti.
Patrně nejvýznamnějším humoristickým literárním dílem českého středověku je drama Mastičkář z poloviny 14. století. Vzniklo z officia – velikonoční liturgické hry (viz II.D. Divadlo autorské a kamenné). V okamžiku, kdy církevní autority uplatnily zásadu, že o velikonoční bohoslužbě mohou laici prezentovat evangelijní text nejprve jen zpěvem (pašije) a posléze i dramatizací (officium), musely čelit pokusům těchto zpěváků a herců interpretovat evangelijní text podle vlastní osobité invence. Některé tyto interpretace byly záměrně provokativní, a tak pro ně v chrámové bohoslužbě přirozeně nezbylo místo.
Tak tedy vznikla česká hra Mastičkář. Je dochována ve dvou verzích, což svědčí o jejím značném rozšíření. Mastičkář náleží k žánru travestie (též blasfémie). Jejím námět tvoří Hra tří Marií: podle evangelií po Ježíšově ukřižování tři ženy (Marie Magdalena, Marie Jakubova a jméno třetí ženy je nejisté, ale mohla to být také Marie) nakoupily vonné masti a odebraly se s nimi k hrobu, do něhož byl o dva dny dříve uložen ukřižovaný Ježíš, aby nabalzamovaly jeho tělo. Podle evangelií nalezly hrob prázdný, a staly se tak prvními svědky Ježíšova zmrtvýchvstání. Mastičkář je dramatizací příhody, která tomuto příběhu předcházela a o níž se Bible zmiňuje jen třemi slovy: jde o nákup mastí na městském tržišti. Avšak jestliže námět je převzat z Bible, forma jeho ztvárnění se vymkla všemu očekávání.
2-B3
Můžeme si představit, jak provedení hry probíhalo. Herci přišli na rušné tržiště, nepochybně v blízkosti chrámu. Zprvu nikdo netušil, že se jedná o divadelníky: rozložili svůj stánek a na jeho stůl začali vykládat masti, jako by byli skutečnými léčiteli. Jistě vzbudili pozornost, kterou stupňovali dialogem, jenž zprvu vypadal jako běžná konverzace mezi mastičkářem Severínem a jeho pomocníky, důvtipným Rubínem a přihlouplým Postrpalkem. V dialogu graduje zápletka (ukazuje se, že vychvalování mastí je klamavá reklama), a když už početný shluk obecenstva, nepochybně se pochechtávající, dávno zjistil, že jde o připravené představení, do děje vstupují i tři Marie, starozákonní patriarcha Abraham a jeho syn Izák, a zmatek vrcholí, když zasáhne i žárlivá mastičkářova žena.
Mastičkář
(polovina 14. století)
